fotografie frustrovaného manažera v kanceláři

Předplacené hodiny v paušálu správy webu? Rozhodně ne!

Cílem paušálně placené údržby webu je zajistit, aby všechno fungovalo jak má. A když se něco rozbije, aby se to co nejdříve dalo do pořádku. Předplacené hodiny jsou vyhozené peníze, nezaručí ani jedno!

Předplacené hodiny předpokládají, že se každý měsíc odvede na webu určitý objem práce. Některé správcovské firmy podle objemu předplacených hodin rozlišují tarify. Ve Wopwellu jsme odpůrci tohoto přístupu.

Nejde předem odhadnout co se rozbije a kolik času oprava zabere. Když se nic nerozbije, zaplatili jste hodiny práce zbytečně. Co s nimi? Převést do dalšího měsíce? Kolik jich můžete maximálně nasbírat? A když pro ně není využití, vrátí vám peníze?

Pokud se rozbije něco velkého, nechcete doplácet nic navíc. Už tak je škody dost. Když jde jít s hodinami do plusu, proč by nešlo jít i do mínusu? Dorovná se to z budoucích měsíců, protože se nejspíš zase dlouho nic nestane.

Vidíte, jsme sotva na začátku a už je víc problémů a otázek, než užitku! I účetně je to problém. Jak fakturovat službu, co nebyla dodaná, resp. objednané ale neodpracované hodiny? Máte to vůbec platit?

Nabídka servisních hodin v paušálu je předpoklad, že se něco pokazí!

Smyslem údržby je prevence! Kdo to neumí, přenáší předplacenými hodinami svá rizika na peněženku klienta. Co když dlouhodobě spotřebováváme předplacené hodiny dle plánu? Znamená to, že je pořád co opravovat. Nechali byste si auto, které musí každý měsíc do servisu? Samozřejmě si koupíte spolehlivější. Nebo je tu ještě možnost, že vám servis účtuje opravy, které nebylo potřeba dělat. Ale to už je za hranou slušnosti a nebudu to rozvádět.

Pokud jsou nějaké závady opakované, mělo by se jejich řešení automatizovat. Jsme v době AI. Zaměstnávání servisáků, co pořád dokola řeší rutinní závady je drahé a zbytečně prodražuje paušály. Navíc jejich technické schopnosti si zaslouží lepší využití, než opakovaný rutinní servis.

Garance v rámci servisu? Ne! Na to je pojistka.

Bohužel nelze garantovat, že se nic nepokazí, nebo slibovat opravu do nějaké doby (např. do 24 hodin). Představte si nejčernější možnost: Úspěšný hackerský útok. Čím lepší je ochrana webu, tím šikovnější útočník ji dokáže prolomit. Slabší útoky ochrana ustojí. Čím lepší útočník projde, tím víc škody napáchá, tím náročnější, delší a dražší je oprava.

Zkušený správce vám garanci nedá. Musel by kalkulovat s pravděpodobností co se může stát a kolik může stát oprava. To je ale práce pojišťovny, ne správce webu! Jmenuje se to pojištění kybernetických rizik. Jestli je web pro váš byznys zásadní, měli byste reálně zhodnotit možná rizika a zvážit jejich pojištění. Připomínám, že je potřeba velmi tvrdý a realistický přístup. Ne všechno má smysl pojistit a ne všechno jde pojistit.

Dejte si do smlouvy cenový limit oprav!

Do smlouvy chtějte dát finanční servisní limit: Pokud bude oprava do X peněz, opravuje se to rovnou a vyfakturuje na konci měsíce s paušálem. Oprava nad limit vyžaduje schválení zákazníka, extra objednávku a fakturu. Tím minimalizujete riziko, že web nebude delší dobu fungovat v případě nějakých průměrných nehod.

Co by dál mělo být součástí servisního paušálu?

  • běžná údržba = aktualizace systému, šablon i pluginů
  • zabezpečení = pravidelná bezpečnostní kontrola, bezpečnostní politika a plány pro případ incidentu
  • monitoring = sledování jestli vše funguje, ale pořádně! Hlídat jen jestli se načítá homepage nemá skoro žádný význam. O monitoringu píšeme v samostatném článku.

Podobné příspěvky